Přeji pěkný den.
Dneska jsem tu s recenzí na knihu, kterou jsem dostala z e-shopu
knihanaj.sk. Jmenuje se Svetlo, ktoré nevidíme od autora Anthony Doerr a přináší příběh o mladé slepé Francouzce a mladého Němce, kteří se snaží uniknout před hrůzami druhé světové vojny. Mám ráda knihy z tohoto období, nemělo by se zapomenout a je až neuvěřitelné, kolik krutosti bylo na světě.
Kniha
Svetlo, ktoré nevidíme spadá do žánru společenské romány. Vypráví hned o několika hrdinech, ale nejvíce se v ní píše o dívce jménem Marie a o muži jménem Werner.
Marie v šesti letech oslepla. Žije se svým otcem v Paříži a ten ji vyrobí dokonalou repliku čtvrtě, kde právě bydlí, aby se mohla venku bez problémů zorientovat. Po dnech strávených v muzeu, kde její otec pracuje, se z klebet dozvídá o možnosti útoku na Paříž. Bohužel se z klebet stává skutečnost a tak se spolu s otcem snaží před útokem uniknout až se dostávají ke svému prastrýcovi.
Werner žije v dětském domově v Německu i se svou sestrou. Najde staré rádio, které nefunguje, ale jeho technologie ho zaujme natolik, že ho dokáže, časem, sám opravit. Zajímá se o matematiku, o principy mechaniky a tak se z něj stává opravář. Hrozilo mu, že v patnácti letech půjde pracovat jako horník do dolu, kde končí každý chlapec z daného dětského domova. Díky jeho zručnosti se ale dostává na prestižní internátní školu pro Hitlerovu mládež a potom se dostává na frontu.
Na konci knihy se příběh Marie a Wernera spojuje, ale nečekejte nic romantického. Na úplném konci se dozvíte, jak všichni, v knize vzpomenutí, dopadli.