O knize Zbožňuju tě navždy

Přeji pěkný den.

Když mě Verča oslovila, jestli si nechci přečíst její knihu výměnou za recenzi, trochu jsem se bála. O knihách jsem na svém blogu ještě nepsala, ale největší obavu jsem měla z toho, že mě kniha nezaujme. Není totiž nic horšího, než když se do čtení musíte nutit. Ale pak jsem si vzpomněla na její blog, na kterém si články vždy ráda přečtu, její styl psaní se mi líbí a tak proč ji nepodpořit? 

Na první pohled mě zaujal obal knihy. V knihkupectví by na mě zářil svým jednoduchým, ale pěkným vzhledem. Na obalu samozřejmě nechybí název knihy Zbožňuju tě navždy ani její autorka Veronika Rei. 

Uvnitř knihy je spousty kreslených obrázků, které se do knihy tématicky hodí. Při listování jsem si všimla, že mám uvnitř i osobní věnování, což mi udělalo obrovskou radost. Jedná se tak o mou první knihu s osobním věnováním, takže Verčo, velmi pěkně děkuji za milé slova. To, že jsem potom půl hodiny běhala po bytě s knihou v ruce a radovala se z ní, vám ani psát nebudu. :-)

Tohle byly takové prvotní pocity z knihy a můžeme se vrhnout na to, jak mě zaujal její děj.

Kniha je rozdělena do měsíčních kapitol a Verča své vyprávění nijak nepřeskakuje. Co mě ze začátku, při čtení, trochu rušilo, bylo pojmenovávání osob v knize. Třeba svého kluka pojmenovala "Můj kluk". Kniha je psaná velmi zvláštně, pro mě neobvyklým způsobem, ale po první kapitole jsem si na styl psaní i pojmenovávání osob zvykla a do knihy se začetla.

Abych to shrnula, kniha je takový běžný příběh ze života o radostech a strastech. Je o práci copywriterky, markeťačky a taky hlavně o lásce dvou lidí, kterým jejich vztah překazila dálka. I když byli stále v kontaktu. Po půl roce se vrací zpět a snaží si najít cestu k sobě. Po dvou měsících opět přichází nabídka práce a tak je vztah ohrožen dalším odloučením. Zda Její kluk nabídku práce přijme a zda se jim podaří vztah udržet vám už neprozradím.

Kniha není jen o práci a vztahu s partnerem. Verča vypráví i o své druhé lásce, lásce k houslím a tak nějak nabádá, aby jste šli za svým štěstím, i když vám něco nejde nebo si moc nevěříte. Vždy se dají věci naučit, když chcete.

Do knihy jsem se začetla natolik, že jsem si přála úplně jiný konec. Její závěr mě teda docela překvapil a tak to má u správné knihy být.

Verči moc děkuji za možnost přečíst si její knihu, bylo to pro mě něco jiného a dokázala mě odreagovat od každodenních povinností.

Jestli vás kniha zaujala a chtěli by jste Verču podpořit, knihu koupíte na jejím webu/e-shopu veronikarei.cz.

Čtete knihy? Co nejraději čtete? Máte tip na knihu, která vás dostala?